NA ZKUŠENOU V IRSKU / program ERASMUS+
DENÍK CESTOVATELKY
V rámci programu Erasmus+ vycestovala tento týden na zkušenou do Irska kolegyně Katka Flassigová, učitelka českého jazyka a literatury. Na Facebooku školy postupně zveřejňuje své postřehy dojmy a zkušenosti z tohoto studijního pobytu na irských školách.
Dublin, den první
Program dnešního dne byl jasný. Před kurzem, kvůli kterému jsem do Dublinu přijela, musím prozkoumat město a vnořit se do tajů spletitých autobusových spojů. Zkouškou bude cesta přes celé město na poloostrov Howth.
Výsledky cesty a několikahodinového pozorování Dubliňanů:
Autobus si musíte stopnout, jinak nezastaví.
Ne vždy dokážete najít nádraží na první pokus, a to i přes houkání vlaků a koleje, pod nimiž bloudíte.
Když si myslíte, že už jste konečně našli vlakové nádraží, je to nádraží autobusové.
Nikdo tu neřeší zelenou a červenou na semaforu, každý prostě jde, kdy se mu chce.
V ulicích se hemží lidé všelijakých národností. Jak mezi nimi poznat Iry? Místní obyvatelé mají i v největší zimě tričko s krátkým rukávem, případně lehkou mikinu, aniž by vypadali jakkoli zmrzle.
V Dublinu jsou lidé různí. Potkala jsem partu mužů v zelených puntíkovaných pyžamech, poskakující mladý pár ve fialových kalhotách s fialovými vlasy, muže sedícího ráno i večer na stejné lavičce s rádiem řvoucím výsledky jakéhosi sportovního utkání… V Dublinu zkrátka můžete být, kýmkoli chcete.
Druhý a třetí den v Dublinu aneb Jak jsem krájela mrkev a brousila stoličku
Dublin již za těch pár dní znám poměrně dobře (určitě lépe než naše hlavní město), za což rozhodně mohou mí laskaví hostitelé, kteří si se mnou velice rádi povídají, i několikahodinové jízdy autobusy na druhý konec Dublinu a zpět.
Ve všední dny jsem se konečně mohla podívat do nějaké té školy. Na programu bylo školské zařízení Youthreach Centre, které navštěvují žáci vyloučení z předchozích škol nebo žáci ze socioekonomicky znevýhodněných rodin. Centrum navštěvují dva roky a učí se tu praktickým dovednostem od vaření, zahradničení po práci se dřevem. Učitelé jsou tu spíše průvodci, kteří se snaží žáky pozitivně motivovat a podporovat je v dosažení vytyčených cílů podobně, jako se o to pokoušíme my v rámci programu DofE.
Všichni v centru byli velice milí a neváhali mě zapojit do výuky. Jako první jsem navštívila hodinu interkulturalismu, kde mě žáci zpovídali na všechny strany a nejvíce se divili českým knedlíkům: „A čím že jsou plněné? Jak to, že nejsou plněné? A dá se to vůbec jíst?“ Rajskou omáčku jsem jim raději nevysvětlovala.
V hodině přípravy jídla jsem zase spolu s žáky krájela mrkev, umývala nádobí a ochutnávala i nějaká ta irská jídla, která uvařili (recept na vynikající banana bread najdete mezi snímky). Irské stravování by si však zasloužilo svůj vlastní příspěvek.
Poslední hodinu v centru jsem se snažila pomáhat v dílnách, kde žáci posledního ročníku vytvářejí jako svou závěrečnou práci stoličku. Mně to moc nešlo, jim naštěstí ano.
Vzdělávací systém je tu opravdu jiný, než na jaký jsme zvyklí my. Dnešek mi ale ukázal, že přes všechny rozdíly v našich kulturách se potýkáme s těmi stejnými problémy. Povzbudivé je aspoň vědomí, že v tom nejsme sami!
Fotky jsou jak ze školy (se souhlasem ředitele), tak z centra Dublinu.
